Znám jedno místo ...

Znám jedno místo, plné vroucí něhy,
často v něm pobývám, sama a toužící.
Zelené ticho a řeka mezi břehy,
prokvetlá tráva, vzduch sluncem vonící.

S harfičkou sedává tam malá vodní paní,
písněmi o vodě si zkrášluje svůj čas.
Opřená o strom se dívám na svítání,
jak slunce rozmarně rozlévá svůj jas.

Zelené pastviny, v čase kuropění,
jak obláčky bělají se ovce na stráni.
Přečistá chvíle, v duši sladké chvění,
v mém srdci je blaženost, ale i čekání.

Ty víš!

Mám jedno místo, které nikdo nezná,
pod lesním mlázím je dobře ukryto.
Najdi ho, prosím! Povede tě hvězda.
Kolik slz z lásky bude jen prolito?