Ale dnes si budeme vyprávět o podivuhodných a krásných rostlinách, i když jejich přítomnost, podle starých záznamů sedláků a bylinářů, příliš velké nadšení nevzbuzovalo. Jenomže Jehlice trnitá má opravdu, jako léčivka,  dobrou pověst. Asi bych ji na zahradě nepěstovala, protože se ji člověk jen tak nezbaví, i když je charakteristická silnou vůní. Rozhodně bych ji zařadila do domácí lékárny spíš už jako hotovou tinkturu nebo čajovinu.

Babí hněv (lat. Restabovis, něm. Ochsenbrech, jehlice trnitá)

Našla jsem v babiččině starém německém herbáři název Hauhechel pro Jehlici. Název Jehlice si zaslouží proto, že se hluboce zakořeňuje a dá se z půdy odstranit pouze vykopáním. Mezi listím má trny, podobné jehlám. Sedláci, v dřívějších dobách, s ní měli potíže, protože se držela pluhu a zdržovala voly nebo koně při orání. Jehlice roste v kvalitní půdě, z jara vyráží mladistvé a načervenalé ratolístky, které nemají jehlice a bodlavé ostny. Co se týče léčivé síly, je silně močopudná, zřejmě asi bude vhodná pro léčení problémů s močovým ústrojím. Dokonce se ve starých zápiscích dočteme, že dokáže vyhnat močový kámen. Dříve se užíval roztlučený prášek z kořene pro vyhnání kamenů z ledvin, ale jsem proti takovým experimentům s bylinami. Je však dobré si to pamatovat, že jehlice je na léčení močového ústrojí a na podporu funkce ledvin. A dnes o ní také víme, že se užívá na podporu lmypfatického systému.

Jehlice žlutá

Zatímco Jehlice trnitá je léčivou, silně aromatickou rostlinou, odlišujeme ji od Jehlice žluté, která má také trny, ale žlutý květ, nevoní tak silně. Tvrdí se o ni, že je to Pliniova roslina Natrix. Tvrdí se také o ní, že silně a nepříjemně páchne.

Kaktusové fíky nebo také indiánské fíky

Opuncie – nopály pochází ze suchých oblastí Mexika a tropické Střední Ameriky. Odtud je Kryštof Kolumbus převezl do Evropy; na Sicílii se v dnešní době pěstuje pro obchodní účely. Opuncie je kaktus, který svými plody přispíval k obživě Indiánů. Plodům se také říká „indiánské fíky". Mathioli píše ve svém herbáři,že ač byl v Itálii, v království Neapolském, viděl tyto rostliny, vysoké ve výšce člověka, ale žádné ovoce neviděl a nemůže odhadnout, jaké by přineslo užitek. Dnes však víme, jak vypadá a jak chutná, protože tyto plody opuncie jsou chvalně známé téměř na celém světě.

Opuncie se dají pěstovat

Pěstování opuncií není moc složité. Kaktusy jsou rostliny, které snáší dlouhá období sucha. Půdu potřebují dokonale drenážovanou, spíše štěrkovitou, ale musí mít dostatek světla a tepla. V létě je bez obav můžeme vystavit slunečnímu úpalu na balkoně nebo na slunném záhonu. Množíme je nejčastěji články, které z matečnice odlomíme a počkáme, až řezná plocha dokonale zaschne a vytvoří se na ploše malé hrbolky, což jsou příští kořínky. Až v této době je zasadíme do dobře propustné písčito-štěrkovité zeminy.  V létě vyneseme zakořenéné kaktusy na letnění, v zimě je umístíme do na světlém, ale chladnějším místě a velmi omezíme zálivku. Na výživu není opuncie náročná.

Plody jsou užitečné a chutné

Plody slouží jako ovoce do různých ovocných salátů a nebo k přímému konzumu.

Krém z kaktusových fíků

Ingredience: 4 zralé kaktusové fíky, 1 sklenička bílého vína, 4 žloutky, 4 polévkové lžíce cukru krupice, 30 g želatiny, šťáva z citronu nebo limety, 125 ml šlehačky na šlehání, 2 lžíce loupaných mandlí

Postup: Kaktusové fíky otřeme a oloupeme. Rozkrojíme podélně a dužinu vybereme ostrou lžičkou, prolisujeme přes sítko na čaj a šťávu našleháme s vínem. Žloutky utřeme s cukrem na hladkou hmotu. Želatinu namočíme a rozpustíme, smícháme ji s kaktusovou směsí a připraveným žloutkovým krémem. Dochutíme citronovou šťávou a vložíme do chladničky. Občas ji promícháme metlou. Asi po 60 minutách krém smícháme s našlehanou smetanou. Rozdělíme do ozdobných pohárů a povrch ozdobíme nasekanými oloupanými mandlemi.

Z opuncií se dělá výborná marmeláda, čatní a jiné nasládlé pochoutky. Občas jsou k dostání na trhu. Až je uvidíte, zkuste ochutnat.