Krasolhaní

Krasolhaní

Píšu si verše a noc zakrývá mou touhu.
Hvězdy na nebi počítají čas.
V závrati lásky jsme sami, sami,
sobě i temnotám tak vydáni napospas.

 

Stejně jako já, se tak plamen svíčky chvěje.
Vzdálený hlas se vrací s ozvěnou.
To jsou slova! Hříšné, krásné hraní.
Plují ti srdcem i duší, hlavou skloněnou.

Dopíši si verše, a pak pod sprchu vklouznu.
Je totiž ráno, slzy smyji z řas!
Nebylo snad dost už krasolhaní?
Řeknu ti pravdu. Slibuji! Když mi zavoláš ...