Pozvěte své rodiče na svátky

07.05.2012 17:13

Staří lidé mezi námi

Sociálně vyspělou společnost jistě ctí, když se dokáže postarat o starou generaci. Což je jistě pro konkurenční společnost ekonomicky náročné  a stává se, že existuje buď skrytý nebo zjevný nepřátelský mezigenerační vztah. Objektivně je to pochopitelné, pokud nedochází k násilnostem a útokům na staré lidi, kteří se nemohou bránit, jsou důvěřiví a tak bývají klamáni a okrádáni, jejich mysl není už tak pružná a zdraví je pomalu opouští,tak se jim posmívají.  V mládí si člověk nepřipouští, že zestárne, a to je dobře. Ve stáří člověk ví, že neomládne.

Dětství s mými předky

Své předky jsem poznala a začala je plně vnímat, když jim bylo kolem šedesáti let. A bylo mi mezi nimi dobře, protože už nepracovali, měli na mne čas, a tak jsem mohla prožívat bezstarostné dětství. Ze strany mého otce jsem poznala všechny jeho blízké. Moje prababička měla hospodářství, ještě si pamatuji vábnou vůni stájí a legrační historky s domácími zvířaty. Proto jsem k nim získala velkou lásku i úctu.Jak mne to konečně učili.  S dědečkem jsem chodila do lesa, s babičkou vařila. I rodiče mé matky byli lidé velmi hodní a laskaví, (někteří příbuzní byli odsunuti do Německa). Od těch, co zůstali,  jsem se zase naučila němčinu a dědeček mi vyprávěl pohádky a mytologické příběhy. Až nyní, když jsem sestavovala rodokmen, jsem poznala, jak to byli stateční lidé, co ve svém mládí prožívali a dojalo mne,  že oba dědečkové měli vysoká vyznamenání za statečnost v první světové válce. Zažila jsem jejich stáří i odcházení a cítím z jejich nepřítomnosti na tomto světě smutek. Vždycky mi chyběli ... dali mi poslední lekci - své umírání.

Mnoho nedorozumění

Možná, že nám často nedochází, že ke konci života mají staří lidé úplně jiný pohled na svět, než máme my. Zatímco my můžeme doufat, že nám budoucnost ještě přinese nějaké nové obraty, oni se cítí postaveni mimo dění a zaobírají se sami se sebou, Zdají se nám sobečtí, ale ve skutečnosti vcházejí do sféry útlumu svých životních sil, a tak hledají různá útočiště pro své nejistoty, obavy a i strach, protože nikdo není smířený s tím, že odejde. Ne každý starý člověk prožívá šťastné nebo pěkné stáří. Jednak proto, že si přestává rozumět s mladšími členy rodiny, jednak proto, že nemoci stáří jsou často velmi kruté, a tak každý den na sobě pozoruje, jak se čím dál víc odpoutává od života. Ani pro mladší generaci není jednoduché tohle správně pochopit  a často se mladí dívají na stáří jako na něco odporného, odpuzujícího. Možná, že v tom pocitu je skrytý i strach, že jednou taky ... nikdo tomu neujde, ale může zabránit různým nepříjemnostem stáří rozumným životem v mládí.

Také byli mladí a milovali

Byla jsem několikrát na návštěvě v domově důchodců. Není to nic příjemného se dívat na často opuštěné lidi, jak sedí na lavičkách nebo na postelích a čekají, jestli je přijdou mladí navštívit. A tak se jim v hlavě přemílají vzpomínky na zrození dětí, na mládí, na radosti a plnosti života. A z toho všeho - osamělost, opuštěnost, bolesti a čekání na konec. Nemají čas, víte syn nebo dcera mají  důležité povolání ... neumíte si představit, jak se najednou rozjasní, když někdo zavolá anebo přilítne s bonbóny a kytkou. Najednou chce všechno říci, všechno, co cítí, co si myslí, ale nejde to, myšlenky se pletou a v té rychlosti najednou neví, z kterého soudku začít ... a dveře se zavírají a jejich milovaný mizí za nimi. A zase ta samota ...

Čas od času si dělám analýzu, jak vypadají v naší zemi perspektivy stáří. Čím dál je to smutnější. I když chápu, že země, která prochází neustálými změnami, které tu vedou k lepšímu, tu k horšímu, musí především myslet na produktivní lidi. A i na ně občas nejsou peníze. Ale velmi se mi líbí iniciativy pro aktivní stáří. Ale aby člověk aktivní stáří mohl prožívat, musí na něho myslet od mládí a zbytečně se neničit, žít více svůj osobní život a zpomalovat procesy stáří již od středního věku. Je o tom napsáno mnoho odborných knih a medicína, která se zabývá stárnutím a stářím, velmi v tomto ohledu pokročila. Ale záleží na každém, jak se aktivně zapojí do svého života, aby na konci neseděli sami na postelích v domově důchodců ... nyní se zdá, že je více šancí, než dřív. Pokud člověk zůstane zdráv.

Nezapomeňte je pozvat na svátky

Je třeba staré lidi respektovat, i když se někdy člověk s nimi dostává do nepříjemných problémů a konfliktů. Jak budeme v respektu ke stáří učit své děti, tak oni budou i respektovat naše stáří. A také na ně nezapomínat, neboť přicházejí vánoce a oni čekají, že je vezmete mezi sebe a tak prožijí s vámi pěkné svátky.

Nikdy nevíte, jestli to nejsou ty poslední v jejich životě ...