Co je člověk ? ...

Možná, že by bylo dobré připomenout, že je psáno, že lidstvo bylo několikrát smeteno. Vymklo se řádu Stvoření, předem pečlivě uspořádaném. V Bibli najdete hodně zmínek o zvrácenostech člověka (například Kniha Tobiášova, starověký román, pocházející zřejmě z období asyrského zajetí), ale také o jeho růstu a snahy o pochopení své role v plánu Stvoření. Hebrejové to věru neměli s Hospodinem lehké! Pokud si někdo myslí, že byli vyvolení k tomu, aby se měli dobře, nemuseli nic dělat, nebyli nijak zkoušeni, pak se hodně mýlí. Jak i potom další, ti povolaní avyvolení, kteří zakoušeli svůj těžký lidský osud, aby se stali pak dalšími zářícími lucernami na cestě dalších lidí, sotva probuzených a něco chápajících - řeholníci v prvních stoletích, kteří hledali smysl ve zbavení se všech pout k majetku a hledali cestu "člověka" a jeho záchrany, v tak neutěšené době, v jeho slabosti, nevědomosti a slabé sebereflexi. Pan Baudyš ve svém článku píše, že tím, že se lidstvo zbaví hmotné podoby peněz, projde do dalšího stupně vhledu (viz napříkladCelestýnské proroctví ?) ...

Svět je nalajnovaný jako fotbalové hříště ...

Opravdu, jednou jsem se dívala, z lásky a pocitu, že mám něco sdílet, na fotbal a nudila jsem se. A pak mně to začalo zajímat, když jeden hráč druhého fauloval, lidi na tribunách ječeli a soudce pískal jak o život. To se nesmí ani v hokeji! A také jsem vzápětí pochopila, co je to být v ofsajdu. A jakou taktiku a rychlost musí člověk vyvíjet, aby se trefil do brány, v které skáče jak gumový panák brankář (na první pohled mi připadalo, že je schopen všeho, jen aby míč nepadl do sítě za jeho zády) a jaký je to úchvatný tanec při honbě za míčem a při nahrávkách. Jen škoda, že ti lidé za to berou peníze, pomyslela jsem si. Kdyby to dělali, i v první lize, zadarmo, určitě by  z toho měli větší radost a možná by vyvinuli daleko víc umění ve prospěch vítězství.

Práce z přesvědčení a z nutnosti 

Možná i politici, kdyby měli volné ruce, kdyby mohli svou práci dělat s přesvědčením, že svět má být v pohodě v každém případě a byli by jako ti Apoštolové, zprvu jen běžní lidé, kteří postupem času a za cenu vlastních obětí a utrpení, znalostí i vědění, pozvedli tento svět tam, kde by podle všeho měl nyní být. Ale my víme, že to tak nejde, proto musíme pořád hledat a nacházet rovnováhu mezi osobním a obecným blahem. Ale ono to tak není, protože ty všelijaké pomyslné a důmyslně sestavené lajny určují, kdo je kdo a kdo je kým na hřišti tohoto světa i této země. I když ráno babička Straková sype slepicím zrní z ošatky a volá puťa, puťa, v prosté zástěře a s hlavou bílou jako sníh, je stále tou lidskou bytostí z plánu Stvoření, ale v postavení v důmyslných lajnách na hřišti, v ofsajdu vůči hřišti a jeho pravidlům, ale doopravdy stejně tak, jak ti ostatní, zařazená do plánu Stvoření a jednou z čekatelů na postoupení do dalšího stupně Prozření.          

Všechno bude podle plánu a času. Ten však asi začíná ...

Není to snadné všechno pochopit a není snadné projít ohněm víry, která na počátku změnila svět a lidstvo. Není snadné ani pomocí rozumu a víry pochopit, že lidstvo je na světě zdánlivě samo, aby si uspořádalo své věci. Proč zdánlivě? Protože každý, nebo téměř každý člověk doufá a věří v někoho vyššího a dokonalejšího, než je sám, který snad pro nás stále ještě něco má ...